Blog

I s tímto problémem se na mne často obracíte. Spočívá v tom, že s vámi muž (píšou mi to totiž hlavně ženy) naváže kontakt, je milý, zdvořilý, zve vás na kávu, mluví o společných výletech nebo dovolené. Vy jste čím dál tím nadšenější, pomalu by se dalo mluvit o zamilovanosti, a protože jste toho plná, svěříte se mu s tím. Domníváte se, že tím jen podpoříte jeho iniciativu, bude vaše pocity sdílet a otevírá se před vámi zářící slavobrána s nápisem happy end…..

Jenže bohužel. Nic takového se nekoná. Po takovém „výlevu“ se všechno změní, ale v negativním slova smyslu. Jeho maily prořídnou, dokonce často nereaguje ani reagovat na ty vaše. Z plánů na společný výlet sejde, protože má najednou moc práce, musí zaskakovat za kolegu, onemocněl mu pes atd. atd., výčet výmluv by mohl být sáhodlouhý.

Vy jste zmatená, nevíte, co si o tom myslet, mnohdy se začnete obviňovat, že jste udělala něco špatně - a máte pravdu. Špatné na tom bylo to, že jste projevila lásku, jež se však takto založeným jedincům jeví jako lepkavá pavučina, z níž nebude úniku. Bez ohledu na věk nebo sociální postavení mívají jeden společný jmenovatel: jsou tím žhavější, čím větší překážky je od partnerky dělí.

Může je tvořit vzdálenost v kilometrech, pracovní zaneprázdněnost, nebo nedostupnost (citová nebo daná tím, že protějšek je zadaný).  Dokud tomu tak je, vesele tokají a vše vypadá růžově. Jakmile však partnerka projeví přání tuto bariéru zrušit a být se svým miláčkem častěji  či dokonce stále, je konec. Konec vášně i radosti, konec těšení se na další setkání. Od této chvíle si takový muž přeje už jen jedno: mít od partnerky pokoj, a to buď zcela, což znamená rozchod, nebo ji vrátit na „startovní pozici“, která mu vyhovovala. Jak toho docílí? Například hádkou nebo uměle vytvořenou distancí, kdy se nehlásí, nereaguje, nechává ji v nejistotě.

Čím to je? Jak to, že někdo potřebuje něco tak divného místo „normálního“ vztahu, který se postupně utužuje a zintenzivňuje? Takovou fobii, čili až patologický strach z vážného vztahu, může způsobit nedostatek lásky a přijetí v dětství, nebo také velmi špatná zkušenost z předchozího či jiného vztahu.

Faktem je, že ani tito jedinci nejsou beznadějní a je-li vůle na obou stranách, může se stát, že svou fobii překonají a všechno funguje tak, jak má. Ale to, bohužel, neplatí o většině. Proto ženám, které trpí v podobném vztahu, radím, aby daly šanci jinému, třeba méně atraktivnímu, zato pro pevný vztah lépe vybavenému partnerovi.

Kdo si není jist, jak to s jeho vztahem je, nebo si přeje získat partnera z tohoto hlediska „prověřeného“, udělá nejlépe, obrátí-li se na odborníka.

Kde se seznámit?

Zdánlivě je to otázka banální a vlastně nesmyslná: seznámit se přece můžeme všude, kde se vyskytují lidé! Jenže ono to tak jednoduché není. Alespoň pro ty, kteří tento a podobné dotazy kladou. Jejich situace totiž většinou není taková, že by seděli v izolaci sami doma a nepřišli s nikým do styku.

Oni se mezi lidmi pohybují, ale to, co jim chybí, je schopnost navázat kontakt. K tomu je zapotřebí nejen fyzická přítomnost na tom či onom veřejném místě, ale také (hlavně) schopnost upoutat něčí pozornost a/ nebo někoho oslovit, což představuje jiný level než ten základní, spočívající v pouhé fyzické přítomnosti.

Kdo chce upoutat pozornost, musí být něčím nápadný, jiný, vyčlenit se z masy. A také by měl umět dívat se lidem do očí, snést jejich pohled. Jde to trénovat například v metru: sedněte si doprostřed řady (ideální je vagón plný sedících osob) a jakmile vlak vjede do stanice, sebevědomě se usmějte, zvedněte bradu a směle se dívejte na ty, co stojí na nástupišti. Vybírejte si jednoho po druhém a v duchu počítejte, kolik lidí na vás ulpělo pohledem….nebo naopak ne, protože poblíž seděl někdo, kdo vás svým nevšedním zjevem „přebil“. Takto se testujte pár týdnů a měňte výraz, účes nebo outfit, až docílíte sledovaného efektu.

Podobný test provádějte i s komunikací: zpočátku vám to třeba půjde ztuha, ale vytrváte-li, stane se to pro vás naprosto přirozené.

Vzpomínám si na jednoho studenta z dob, kdy jsem ještě působila ve školství: byl to podsaditý introvert, který vždycky seděl vzadu a málokdy ho bylo vidět s někým mluvit. Po letech na mě někdo zavolal na ulici. Ohlédla jsem se a skoro jsem ho nepoznala: byl to on, ale daleko štíhlejší, v tmavém obleku, s elegantním kufříkem v ruce. Stal se dealerem jednoho multi-level marketingového řetězce a vedlo se mu víc než dobře. Vyprávěl mi, jak se krok za krokem učil oslovovat lidi tak, že každý den zvyšoval jejich počet, až se to pro něj stalo nejen samozřejmostí, ale začalo ho to i bavit. Díky tomu se vypracoval až na vrchol „pyramidy“ a už měl pod sebou celou řadu lidí. „Nikdy dřív by mě nenapadlo, že v tom můžu být úspěšný, ale je to celé o tom, jak si člověk věří a jak na sobě umí zapracovat“, řekl a já mu musela dát za pravdu.

Se seznamováním je to podobné – jen s tím rozdílem, že tady nenabízíte žádné produkty, ale sami sebe. Budete-li umět zaujmout, nebude to dlouho trvat a partnera získáte. Budete-li si ale stále jen stěžovat, litovat se a v kavárně kamarádce vyjmenovávat všechny možné překážky, usadí se to ve vaší mysli jako jedovatý plevel a ostatní to z vás ucítí. Jak se říká- kdo chce, hledá cesty, kdo nechce, hledá důvody.

Jak jsem už v úvodu zmínila: seznámit se můžete všude, kde se vyskytují lidé. Dobré je zvolit prostředí, které je vám blízké. Chodíte-li rád/a do kavárny, „lovte“ tam. Máte-li zálibu v umění, navštěvujte vernisáže atd. Sportujete-li, kontaktujte podobně založené ve fitku, u bazénu, na túře, na bowlingu, na fotbale a na dalších místech. Milujete-li cestování, vydejte se na plavbu zaoceánskou lodí, nebo na jinou, finančně méně náročnou dovolenou.

Ale nezapomínejte: váš potenciální vysněný partner může být úplně všude, takže se rozhlížejte a s úsměvem opětujte každý pohled! Budete se tak nejen zdokonalovat, ale i přibližovat ke svému cíli.

A nezapomínejte ani na to, že jsem tady já, abych vám pomohla – radou i tréninkem v terénu!

O čem se bavit, jak se tvářit a chovat na prvním rande?

K tomuto příspěvku mě inspiroval značný počet vašich dotazů. Jak všichni víme, není druhá šance na první dojem, takže jde o to, zapůsobit co možná nejlépe. Problém ale může spočívat v tom, že čím více se do něčeho nutíme, tím hůř to dopadne. Jak to tedy zvládnout, jsme-li nervózní, ždíme nás tréma nebo strach ze selhání? Zde je třeba si uvědomit, že všechno, ale úplně všechno, se děje jen v naší hlavě, čili pokud si „přeprogramujeme“ vnímání situace, zvládneme to levou zadní. Návodů k tomu se na internetu najde habaděj, mrkněte se např. na mindfulness nebo NLP /neurolingvistické programování/. Tyto techniky vám můžou hodně pomoci. Ale protože mám ráda filmy, zmíním zde další snímek – kvůli inspiraci. Jedná se o film Cizinec s Angelinou Jolie a Johnny Deppem. Konkrétně o scénu, kdy Angelina prochází vlakem a hledá muže, který se podobá policií hledanému Alexandru Pearceovi, muži, jenž pro ni hodně znamenal. Přisedne si k Johnnymu Deppovi a mezi těmi dvěma se okamžitě rozjíždí vtipná, brilantní komunikace. Zpočátku má sice navrch žena, vědoma si své krásy a bombastického sex-appealu. Je jí už předem jasné, jak na tohoto muže zapůsobí, a to se také stane: oněmí úžasem a nezmůže se na jednu jedinou kloudnou větu. Zdá se, že si žena vychutnává svou převahu, ale karta se brzy obrací a muž ji začíná překvapovat svou kreativitou a schopností vyprávět příběhy. Každý z nich totiž staví na tom, co je mu vlastní, v čem vyniká ….. a to je základ úspěchu.
Než tedy vyrazíte na první schůzku, uvědomte si, v čem jste dobří, co umíte, co na vás lidé oceňují a obdivují.
Žena nemusí být krásná jako Angelina Jolie, aby muže okouzlila. Stačí, bude-li půvabná, ženská, upravená, pěkně oblečená a nalíčená, pohybovala se ladně, hezky se usmívala a v konverzaci uměla svého partnera pokud možno vtipně motivovat k tomu, aby se předvedl (čímž ji zase může okouzlit on).
Celé je to tedy hlavně o dojmech a pocitech, nikoli o předávání informací – na to ještě bude času dost.

Ale ještě jeden důležitý faktor musím zmínit: autenticitu čili věrohodnost. Nezapomínejte, že i ti, co se psychologií nezabývají a o řeči těla třeba nikdy nic nečetli, ji intuitivně vnímají. Čili všechno, co budete dělat, říkat nebo jak se budete tvářit, bude na váš protějšek působit a od toho se pak budou odvíjet jeho reakce. Malý příklad: netvrďte, že ten koktejl je úžasný a pijete ho každý den, když vám vůbec nechutná a místo něj byste si radši dala čokoládu. Nebo že ten akčák, na který vás pozval,  je vaše gusto, když tento druh filmů přímo nesnášíte! Všechno se dá sdělit tak, že to toho druhého neurazí - a vy z toho vyjdete vítězně, protože se ve vás vyzná - a to je absolutní základ.
Zkoušejte, nacvičujte si to, trénujte všude, kde se budou vyskytoval lidé. Ničeho se nebojte, není co ztratit, můžete jen získat…Samozřejmě můžete kdykoli přijít za mnou a dáme se do toho společně!

Zaměřeno na ženy:

Kde najít bohatého partnera?

Tuhle otázku si klade mnoho žen napříč všemi věkovými kategoriemi. Mohlo by se sice zdát, že je to výsadou spíš mladých a nemajetných, ale není tomu tak. Nejrůznější studie totiž ukazují, že zaopatřeného, majetného muže si přejí i ženy velmi dobře situované…..

Ale zpátky k otázce. Kde narazit na muže této sorty, když se internet údajně hemží hlavně těmi, kteří toho moc nemají nebo jen předstírají, že mají, aby se naopak přisáli na tučnou žílu?? Odpověď je celkem logická: všude tam, kde se tito vyskytují: v luxusních střediscích zimních sportů, jako je u nás Špindl, v Evropě St. Moritz, Zermatt, Val d'Isère, v USA Aspen. Netřeba podotýkat, že lovkyně by měla být výborná lyžařka v top outfitu, pořízeném v obchodech typu Sportalm. Ty časy, kdy zazobanému princi stačila krásná chudá Popelka, jsou totiž pryč. Dnešní doba je v tomto duchu náročnější a na Popelky klade vysoké nároky: nestačí jen krása a mládí, ale vyžaduje se i vzdělání, styl, kultivovanost.

Proti požadavku ulovit a vzít si bohatého partnera nelze nic namítat, pokud jsou ovšem splněny i další předpoklady. K těm již zmíněným bych přidala další a dle mého nejdůležitější.

Ten by se dal charakterizovat starým známým příslovím, že vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Co je totiž platné, srká-li půvabná studentka Aperol Spritz na terase švýcarského luxusního hotelu, na sobě úžasné plavky a drahé doplňky, je-li to jen fasáda, skrývající nejistotu? Lov by sice mohl dopadnout úspěšně v tom smyslu, že by tuto dívenku nějaký princ s Ferrari v garáži skutečně oslovil a něco by si s ní začal. Jenže byl-li by to správný dravec (což je vysoce pravděpodobné) a dívenka skromná až uťápnutá, netrvalo by to dlouho a princ by ji buď opustil, nebo by s ní začal zametat a podvádět ji.

Rovný rovného si hledá platí ve vztazích víc než kde jinde a divokého mustanga si může osedlat a ukočírovat jen sebevědomá jezdkyně se svižným bičíkem v pěstěné ruce (obrazně řečeno). Jen k takové totiž náš princ bude vzhlížet, obdivovat a respektovat ji. Bez respektu + obdivu totiž nemůže dobrý vtah existovat. Čili zpět na začátek: nic proti snu o bohatém ženichovi, jen by si měla každá žena s tímto cílem udělat osobností test, zahrnující i sebevědomí a upřímně si odpověď na otázku: mám na to nebo ne? A pokud ne, přizpůsobit tomu svou volbu: zazobaný prince totiž nemusí patřit do kategorie lovců a dravců. Může mít také nějaký ten handicap a typ suverénní dračice ho děsí. Pro naši nejistou studentku ideální volba, jestliže bude sedět i chemie (což je další zapeklitý  faktor, ale o tom jindy).

Zmíněná „rovnost“ tedy platí i ve smyslu handicapů. Kdysi jsem měla klientku, pětapadesátiletou podnikatelku v oblasti gastronomie. Byla už několik let vdovou a vroucně si přála nový vztah. Protože však viděla dost skepticky své šance na „trhu singles“, přeplněném mladými kráskami, byl by jí stačil muž nemajetný, který by nepil a měl ji rád (tvořila tedy výjimku potvrzující pravidlo, že i majetné ženy cílí na stejně situované muže).

Taková skromnost v požadavcích se sice může vymstít, neboť jen určitý typ osobnosti vedle sebe snese ženu mnohonásobně bohatší, ale to už by bylo jiné téma. V zásadě ovšem platí, že pociťovaná rovnost tvoří zdravý základ nebo alespoň zdravou startovní pozici vztahu.

Proto se, milé dámy, zamyslete nad tím, jaké jste, a pokud zjistíte, že je mezi vaším cílem, co se volby partnera týče, a vaší osobností propastný rozdíl, tak na sobě buď zapracujte (nelehký úkol a běh na dlouhou trať), nebo požadavky zredukujte a pokud trváte na princi, berte takového, jakého vám nebude každá druhá závidět. Třeba proto, že má o pár kilo navíc, o pár centimetrů méně nebo nepatří k barovým bavičům s hroznem obdivovatelek na každém kroku.

Řešením je také nechat si poradit a dostat pár tipů od odborníků. Ušetří to čas i námahu… ale posuďte samy, co je pro vás nejlepším řešením!

Je možné vzbudit lásku muže, který o mne nestojí?

Klientky se na mne často obracejí s dotazem, jestli lze vzbudit zájem nebo dokonce lásku muže, který nejeví žádný zájem. Jsou to ženy čekající dlouhé měsíce na pohled, sms-ku, kompliment či pozvání na kafe od muže, jehož si vysnily coby ideální protějšek. Bývají to kolegové nebo sousedé, muži, které ty ženy potkávají v práci, na ulici, v domě či jinde. Ti muži kdysi dávno udělali něco na způsob jiskry, jež vyvolá požár: hezky se usmáli, prohodili nějakou tu legrácku nebo udělali něco, co zdánlivě mohlo vypadat jako „lovení“, ale ve skutečnosti to nešlo o nic víc než o banální gesto, rutinní komunikaci, čili projev, jenž s erotickým zájmem neměl nic společného. Žena si to však v duchu starého známého přísloví „přání otcem myšlenky“ vyložila po svém a začala spřádat divoké sny a plány, v nichž dotyčný muž hrál roli dobyvatele.

Ano, občas se sice stává, že se ženě podaří ulovit muže, který o ni nejeví zájem, ale stává se tak z nelichotivých důvodů, jako např. ve zde již zmíněném filmu Match Point - Hra osudu, kde hlavním důvodem navázání takového vztahu byl „výtah“ do světa společenské smetánky, čili profit. Mnozí si určitě v této souvislosti vzpomenou na jiný film s tímto fenoménem, a sice Čas sluhů. Zde hlavní hrdinka, povahou mrcha, zákeřně odloudí partnera své kamarádce. Čili ano, děje se to, ale není přirozené ani žádoucí a už vůbec ne podporující zdravé ženské sebevědomí.

A proto, chcete-li se cítit potvrzena ve své ženské roli, neplýtvejte časem ani energií na ty, kteří vás berou jen jako kolegyni, kamarádku nebo známou. Rozevřete vějíř svých půvabů tam, kde instinktivně ucítíte tu správnou rezonanci! Čekání na zázrak by vás totiž připravilo nejen o drahocenný čas, ale i o sebevědomí, a to si rozhodně zakažte! V neposlední řadě proto, že objektem mužské touhy je zdravě sebevědomá, autentická žena, nikoli chudinka žebrající o kousek přízně.

Jak poznat jeho zájem?

Jedno z témat, s nímž se na mne stále znovu obracíte (hlavně ženy), je: jak vzbudit jeho lásku a jak vůbec poznat, co ke mně partner cítí? Ačkoli to v tomto ohledu mají ženy daleko jednodušší než muži, tápou v tom, neví si rady a mnohdy se musejí obrátit na odborníka, aby jim pomohl se v tom vyznat. Lépe řečeno, aby jim pomohl vyrovnat se s tím, že co podvědomě vědí - že ON zamilovaný není, chce se jen kamarádit a randění s tímto mužem je jen ztráta času. Muži jsou ve svých projevech náklonnosti (na rozdíl od žen) přímočaří a nikdy nepředstírají zamilovanost, pokud tam není. Namlouvat si, že třeba později vzbudí jeho lásku a on bude citově stejně zaangažován, se může stát osudným zejména pro ženy, jimž začínají tikat biologické hodiny. Na zhodnocení šancí, jestli vztah má nebo nemá šanci, by mělo stačit pár týdnů. Tím mám ovšem mám na mysli osobní schůzky, nikoli chat v nějaké seznamce! Jak to vypadá, když má muž skutečný zájem, o tom jsem napsala článek viz:

https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/7-signalu-ze-jste-muze-zaujala-a-stoji-o-vas.A130523_153046_vztahy-sex_jup

Jak poznat, jestli je to „partner pro život“?

K tomuto příspěvku mě inspirovala moje klientka která udělala několik špatných zkušeností s muži a chtěla co nejrychleji zjistit, s kým má tu čest teď. Byla totiž ve věku, kdy biologické hodiny bily na poplach, a tak nechtěla ztrácet čas.

Vzpomněla si na naše diskuze, kdy jsme probíraly téma, že nejlépe lidi poznáme na cestách, a jala se nového přítele, s nímž chodila asi tři měsíce, „otestovat“. Navrhla mu, aby si na několik dní vyrazili někam mimo Prahu. Dosud se k ní choval hezky, byl kavalír a občas mluvil o tom, jak se těší, až bude mít vlastní rodinu.

S výletem souhlasil, a tak vyjeli na prodloužený víkend do jakési podhorské vesničky. První den všechno probíhalo v příjemné atmosféře. Pozval ji na večeři, pak ještě do kavárny na zmrzlinu a celou dobu se skvěle bavili. (Mimochodem tomu, jak zábavnou formou co nejvíc dozvědět o partnerovi, věnuji jeden z příštích příspěvků). Teď ale zpátky k našemu příběhu.

Zatímco jim počasí první den přálo, slunce svítilo a bylo krásně teplo, druhý den nastala prudká změna. Teploměr klesl o deset stupňů, pršelo a z výletu na nedalekou horu tedy sešlo. Stejně jako venkovní teplota klesla i přítelova nálada. Situace se pak vyhrocovala minutu od minuty. U snídaně seděl jako zařezaný a na dotaz, co mu je, odsekl, že nemá chuť mluvit a ať ho nechá být. Vydala se tedy s deštníkem sama na procházku po okolí a doufala, že až se vrátí, bude naladěn lépe. To se bohužel nestalo.

Odpoledne trávili na pokoji, kde on sledoval akční filmy v televizi. Ona si četla. Potom museli jít na večeři ven, protože jejich hotel nenabízel polopenzi. To v ní oživilo naději, že snad konečně dojde k obratu a budou konverzovat jako dřív.
Konverzace se sice rozjela, ale úplně jiná, než jakou by si byla přála. Problémy nastaly už při čtení jídelního lístku, kdy přítel všechny nabízené pokrmy vyhodnotil jako „shit“. Měl ale hlad, takže si nakonec přece jen objednal smažený sýr s tatarkou a hranolkami. Chvíli se v něm rýpal, pak talíř vztekle odsunul a prohlásil, že se to nedá jíst.  Ona svůj salát dojedla, ale žaludek jí ždímala neuróza. Všimla si totiž, že je pár hostů pozoruje a baví se na jejich účet.

Situace se nezměnila ani na pokoji, kam se po večeři vrátili. Opět probíhaly akčáky, jen s tím rozdílem, že je tentokrát sledoval v notebooku. Ona si zase četla a psala esemesky svým kamarádkám.

Následující den se sice vyjasnilo, ale jen pokud jde počasí. Po snídani, kterou kupodivu snědl bez negativních komentářů, vyrazili na onen plánovaný výlet. Zpočátku klid a relativní pohoda, ovšem jen do té doby, než si všiml jejích bot. Jak prý může v něčem takovém chodit a vždyť přece věděla, že jedou do přírody. Proč si nekoupila pevnější obuv? Namítla, že v nich chodí i po Krkonoších, ale bylo to fuk. Kritice podrobil i její bundu a kalhoty, což už ani nekomentovala. V tu chvíli věděla, že si s tímhle člověkem neumí představit žádnou sebeméně zátěžovou situaci. Ale stejně mu přece jen ještě na dávala šanci, protože ženy už takové jsou: jakmile je někdo eroticky okouzlí, snadno sklouznou do emocionální závislosti.

I tato šance se však brzy rozplynula. Když spolu pochodovali po rozviklané dřevěné lávce přes potok, nejen že jí odmítl podat ruku, ale ještě se jí vysmál.

Odjela o dva dny dříve rozhodnuta, že už ho nikdy nechce vidět a své rozhodnutí nezměnila, ani když ji bombardoval sms-kami, co jí jako je, že ji má rád, jen si dělal srandu a nemůže za to, že na něj při dešti padá depka.

Zanedlouho nato poznala jiného muže. Jsou spolu půl roku, stihli už procestovat Krkonoše i pár atraktivit v Dolomitech. Na cestách zvládli její zánět kořenu zubu, jeho chřipku, mrznoucí mlhu, sněhovou vánici, odtah auta z dálnice a další komplikace. On si libuje, jak je milá a pohodová, protože jeho expartnerka byla hysterka s manýrami rozmazlené princezničky. Jí zase imponuje jeho ochranitelské chování a psychická stabilita. Zatímco by dříve o patnáct let staršího muže, platícího na dvě děti, odmítla, teď to vidí jinak.

Zeptala jsem se jí, jak je to s jejími plány na dítě? I o tom prý už mluvili a on si nic nepřeje víc než novou rodinu….tak uvidíme.

Kompromisy jsou nezbytné, jen je třeba si "vyhodnotit",  kde jsou namístě a kde nikoli.

Nejdřív cukr, potom bič: nedostupný partner láká i ničí

Někde jste potkaly charismatického muže, oslovil vás, pozval na dvojku nebo večeři, ještě ten večer došlo k sexu a ten byl fantastický. Měla jste pocit, že jste nikdy nic podobného nezažila a logicky jste se domnívala, že to tak vnímá i váš nový objev. Jak by taky ne, vždyť to, co vám celou dobu šeptal, se přece neříká každý den….nebo snad ano, ptáte se teď…. Ale proč si vlastně takové otázky kladete, když to všechno vypadalo tak slibně?? Odpověď je jednoduchá: děje se tak proto, že váš miláček ráno odfrčel a od té doby o něm buď nic nevíte, nebo od něj dostáváte jen nicneříkající, neosobně znějící zprávy, které neobsahují žádné intimity, něžnosti, hlavně ale žádné přísliby, že se k vám hodlá vrátit. Jste z toho rozhozená a místo aby to přecházelo, myslíte na něj čím dál tím víc.

Napsat mu nebo rovnou zavolat? Nebude to vlezlé? Co když má důležité jednání? Říkal přece, jak náročnou práci zastává….Po mnohahodinovém vymýšlení textu nakonec dáte dohromady sms a s tlukoucím srdcem ji odešlete. Žaludek vám svírá nervozita, klepou se vám prsty, skoro vůbec jste nespala, cítíte se hrozně. Neuleví se vám ani poté, co konečně přišla odezva – něco v tom smyslu, že má před sebou dlouhé jednání s obchodním partnerem a přeje vám pěkný den. No tohle, říkáte si, tohle snad má být všechno??? Po tom vulkanickém víkendu, který jsme spolu prožili? Ale ok, aspoň že se ozval… Omlouváte to jeho pracovním vytížením nebo jinými okolnostmi. Jste schopna vymyslet jakoukoli výmluvu, jen abyste si nemusela přiznat nelichotivou pravdu – že to byl playboy - lovec, pro něhož jste se stala „kořistí“ , která je ovšem atraktivní jen do té doby, než ji skolí čili dostane do postele. Tímto její kouzlo mizí a on má potřebu zkoušet svůj testosteron jinde. Může mít v každém městě jinou, doma manželku a kupu dětí, nebo je to sice proutník, jinak ale vlk samotář a nehodlá na tom nic měnit…..tito týpci mohou mít různé zázemí, zato ale stejný účinek na náhodnou oběť: zamotají jí hlavu a emocionálně ji zničí, pokud se nevzchopí a nezačne na sobě pracovat.

Tomuto jevu se říká zamilovanost do nedostupné osoby a existují různé psychologické teorie, proč se to děje: může to být lákavé jako zkrocení divoké šelmy, může za tím vězet strach ze selhání nebo zranění v normálním vztahu (takže radši navázat takový, kde toto „nebezpečí“ nehrozí). Dalšími důvody mohou být např. traumatizující zkušenost z dětství, syndrom spasitele….atd.

Jak poznat, že je to právě tohle? Podle toho, že si stále kladete otázky typu: jak to myslel?  Co pro něj znamenám?  Uvidím ho ještě? Kdy?

Zkrátka propadly jste se z plného zdraví do nemocného stavu. Netýká se to jen žen, ale i mužů. Zde zmíním dva filmy, kde se s tímto jevem můžete setkat a v obou případech se jedná o muže. Prvním z nich je film Siréna od Mississippi režiséra Francoise Truffauta s J.P.Belmondem a Catherine Deneuve v hlavních rolích. Belmondo hraje úspěšného továrníka, pěstitele tabáku, který se seznámil na inzerát, ale netuší, že krasavice (Deneuve), jež k němu připlula lodí, není jeho vyvolená, ba naopak, že ji zavraždila a přisvojila si její identitu. Leccos sice nesedí, ale on to nechce řešit, protože se bezhlavě zamiloval. Blonďatá kráska ho finančně „vykostí“, usiluje mu o život, ale jeho city ani pak neochladnou. Konec filmu sice nese hořkou příchuť, ale není tak hořký, jako ten ve filmu Posedlost.

Jeremy Irons zde hraje politika Stephena, jehož život obrátí naruby setkání se záhadnou Annou. Jeho citové vzplanutí se rovná požáru a nic na tom nemění ani fakt, že jde o synovu snoubenku. Zatímco ona si s ním jen tak úchylně hraje, Stephen propadá posedlosti, která mu nakonec vezme vše, co pro něj bylo nejcennější.

Ano, i takto tragicky to může končit, jestliže oběť včas nerozpozná nebezpečí, nenastartuje pud sebezáchovy a nezačne se léčit!

Prvním krokem k uzdravení je pochopit situaci a vyhodnotit ji jako cennou zkušenost, která sice obohatila, teď ale vysává energii, oslabuje, působí nemoc, tudíž je třeba se s ní co nejrychleji vypořádat a vrátit se do svého příjemného, pohodlného života.

Nemá smysl to popírat nebo proklínat, že se vám něco takového stalo. Každá zkušenost představuje výzvu, jejichž prostřednictvím se zocelujeme a rosteme, nikoli životem v imaginárním skleníku! To je třeba si uvědomit a pak už jen měnit úhel pohledu na věc. Uchopit to např. jako projekt, který máte mít k určitému datu hotový. Odosobnit to. Představit si, že něco takového neprožíváte vy, ale vaše kamarádka, sousedka, kolegyně. Co byste jí poradila, kdybyste byla v roli terapeutky?

Týká se to i vás? Chcete si o tom popovídat a dostat pár rad? Tak přijďte, jsem tady pro vás.

Bez špetky „femme fatale“ to nejde

O tom, kdo je a na jakém principu funguje femme fatale, už jsem napsala článek  (https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/femme-fatale.A120917_162539_vztahy-sex_job), tak se nebudu opakovat. Proč ho tedy zmiňuji? Protože k tomu, aby žena muže okouzlila, kousek dráždivé přitažlivosti neodmyslitelně patří a každá žena také touto schopností disponuje (často aniž by si toho byla vědoma). Některá by ji mohla rozdávat, počíná si sebevědomě až exhibicionisticky (jako např. Marylin Monroe ve filmové scéně, kde jí větrák zvedá šaty a ona si to náramně užívá), zatímco jiná se ji zatím nenaučila používat, protože jí nízké ženské sebevědomí velí zůstávat v pozadí, neukazovat se, neprovokovat mužské pohledy. Lépe řečeno – nebýt sexy, ale anti-sexy. To je ovšem velká chyba, pokud jejím záměrem je seznámit se! Muži, a je úplně jedno, kolik jim je let, co dělají, nebo jaké mají IQ, totiž na tyto ženské signály letí, dokonce se dá říct, že si ženy, která je vůbec nevysílá, ani nevšimnou.

Jak to ale zařídit, abychom je vysílaly? Jednoduše. Vše začíná tím, že se samy sobě líbíme. Že se umíme obléci a upravit tak, abychom se na ulici, mezi lidmi, cítily dobře. To je základ, na který se pak nabalují další prvky-ladná chůze a úsměv.

Vnadné pohyby přilákají mužský pohled, takže se nám stává, že když jdeme po chodníku, troubí kolem jedoucí kamiony nebo hvízdají ve výkopu makající dělníci.

Ale zpátky k mužskému pohledu, který se posouvá od postavy k očím. V tu chvíli je na nás, abychom ho zachytily, uměly snést – a usmály se. Kdo to neumí, měl by to co nejdříve začít trénovat, sotva opustí byt, čili úkol číslo 1. pro všechny single ženy!

Snést obdivný pohled totiž zvyšuje nejen seznamovací šance, ale i sebevědomí. Takové vzájemné dívání se do očí ovšem trvá jen několik málo vteřin, čili to zas není až tak těžký úkol, co říkáte?

Zkuste to hned dnes: vyjděte ven a mužům, kteří budou kráčet proti vám, se podívejte do očí. Střetnete-li se pohledem, vykouzlete na rtech mírný úsměv. Klidně může být víc sexy než ten Mony Lisy, ničeho se nebojte a vypněte autocenzuru! Nikdo vás neukousne, naopak! Muži to ocení a efekt se brzy dostaví!

Kritéria vhodnosti partnera aneb kdo se ke mně hodí??

Portály, které slibují, že nám najdou absolutně vhodného partnera, s nímž vás budou spojovat stejné zájmy, hodnoty a priority, se internet jen hemží. Jenže, jak praxe ukazuje, ani 100 procentní matching všech těchto kritérií nezajistí, abychom se ve vztahu cítili šťastně …. a to je právě to, o co jde. Abychom prožívaly pohodový, uspokojivý vztah, musíme vedle sebe mít partnera, který nás podporuje především v emocionální rovině. Můžeme si s někým sebelépe rozumět, vést hlubokomyslné dialogy, mít stejné koníčky, sdílet stejné politické postoje atd. atd., ale když z něj neucítíme obdiv a lásku, nebude fungovat nic. Totiž to všechno, co jsem vyjmenovala, je dobrým základem pro kamarádství, nikoli pro partnerský vztah.  Ale emoce jsou vrtkavé a co platí dnes, nemusí platit zítra, mohl by někdo namítnout.  Není tedy lepší stavět na rozumu?? Všichni přece víme, že láska a hlavně vášeň je slepá a kam to vede, když jí někdo podlehne! Nebýt totiž podlehnutí vášni, většina manželství by se nerozváděla a partneři by spolu žili šťastně až do smrti….takže jak to je a čemu dát přednost? Ano, tušíte správně, je třeba sloučit oba tyto elementy. Příklad: Poznáme charismatického muže s dobrým společenským postavením, v jehož obdivu bychom se mohly koupat….ale co když těmito povznášejícími emocemi obdařuje co chvíli jinou, jak prozrazují jeho kradmá ohlédnutí za každou sukní…? Nebo do sebe kope jednoho panáka za druhým, nemá ani korunu, protože všechny peníze prosází? Nebylo by snad v těchto případech namístě hodit oihned zpátečku? Jistě, máte pravdu. Partnerova osobnost a její případná patologie, jako třeba sklon k závislostem, by rozhodně měla při volbě partnera tvořit základní „síto“. Jak už jsem psala na začátku: nejdůležitější je láska a pocit, že jsem milována, ale lásku nelze zaměňovat za erotickou touhu a sex. Láska, která je nejsilnějším „lepidlem“ vztahu, se totiž nevyznačuje tím, že ze mne partner trhá šaty, sotva se ocitne v mé blízkosti, ale tím, že mu chybím, když nejsme spolu. Že se na mě těší a má potřebu sdílet se mnou, co prožívá…Že má o mě strach. No jo, ale jak na začátku poznat, jestli ten, s nímž momentálně randím, bude právě tenhle typ, ptáte se logicky….Ano, chce to se v lidech trochu vyznat, umět vnímat jejich řeč těla, rozumět i poselstvím „mezi řádky“ a dalším signálům. V neposlední řadě to ale vyžaduje i schopnost lidi svým chováním a přístupem "otevírat"... a jít do risku, jímž každý vztah je. Ale, viděno z absolutního hlediska, není snad rizikem všechno, i zůstat sama/sám? Určitě ano, a sice v mnoha ohledech, od těch ekonomických až po ty psychologické. Takže odhoďte obavy a hurá do toho! Přestaňte hledat pana Božského a dejte šanci sousedovi, kolegovi, pánovi odnaproti, který se na vás vždycky usměje, když se potkáváte…..protože hledáním pana Božského jen ztrácíte drahocenný čas, skutečný život je jinde.

Nevíte, jak se v tom všem vyznat, kde začít a co udělat pro to, aby se váš život konečně změnil a přišla do něj láska? Tak neváhejte napsat nebo zavolat!  Těším se na vás.

O snech, tygřicích a Marlboro-Manech

Sakra, to je ženská, zasnil se kamarád, když jsme se v kavárně bavili o jedné veřejně známé osobě. Pravdivost tohoto výroku potvrdilo jiskření v jeho očích, které by nezakryly ani nejtmavší sluneční brýle. A čím tě tak fascinuje, chtěla jsem vědět. Třeba tím, že je ostrá jako břitva, odvětil spontánně a znovu se zasnil. Pak se ale vzpamatoval a rychle dodal: Ovšem Janičku bych nevyměnil za nic na světě, to přece víš! Tak hodnou holku už bych už nenašel! Ujistila jsem ho, že mu to věřím a nikdy by mne nenapadlo o tom pochybovat. Jistěže ne! Znám ji totiž také a vím, jak skvělý „servis“ mu poskytuje. Jak ho obdivuje a všemožně opečovává. Navíc je hezká, inteligentní a má krásnou figuru. Co víc si přát?

Ano, můj kamarád by si možná přál leccos, konkrétně správnou „tygřici“, která by mu dala zabrat a pořádně mu zamotala hlavu. Jenže stojí oběma nohama na zemi a už je i ve věku, kdy moc dobře ví, co od života chce. Že jsou to hlavně stabilita, soulad, pohoda a klídek, čili hodnoty na zcela opačném konci pomyslných vah. A tak se na tu divošku usměje, uvidí-li ji někde na billboardu, a pak spokojeně zamíří domů, kde ho čeká jeho hodná, předvídatelná Janička s teplou večeří a otevřenou lahvinkou červeného.

Tento kamarád je muž a o nich je známo, že dovedou daleko lépe než ženy oddělit objekt touhy od domácích jistot. Ženy, jsou-li „očarovány“, bezhlavě se zamilují a snadno pak podlehnou svým snům, vymyšleným konstruktům. Pálí mosty a boří jistoty, aniž by si předtím vybudovaly jiné.

Že je to velká chyba, o tom se rozepisuji v knize Ukradená objetí, v níž se zabývám mnoha příběhy nevěry a aktuální je to stále. S otázkou, jak řešit situaci, kdy srdce hoří a hasiči jsou v nedohlednu, se na mne obrací každou chvíli někdo. Tím mám na mysli beznadějně zamilované ženy, které hledají pomoc, protože se jejich dosavadní život hroutí a může za to ON, nějaký „úžasný“ chlap. Úžasný na románek, ale už méně úžasný na normální život. To si ty ženy většinou uvědomují, ale neumějí se ho zříci ani vykázat do určitých mezí.

O to víc mě potěší ty případy, kdy se ženy, zasažené záludným šípem zamyslí, vzpamatují --- a zařadí zpátečku dřív, než běh událostí dostane fatální ráz.

Jenou z nich je i pětačtyřicetiletá žena, říkejme jí třeba Alice. Nedávno se mnou řešila románek s jakýmsi „Marlboro-Manem“ - mužem, z něhož se vyklubal nedostupný partner. Čili právě takový týpek, o nichž jsem zde před pár dny psala. Alice si užila celou tu známou lochnesku pocitů od gejzírů nadšení po rozčarování a vztek. V té době se na mne obrátila a dlouho jsme to rozebíraly. Naštěstí to padlo na úrodnou půdu. Alice se v tom zorientovala,  získala nadhled a správný úhel pohledu. Marlboro Mana sice nezatracuje, ale už s ním nic neplánuje a nemá v té souvislosti žádná očekávání ani sny. Dokonce se seznámila s jiným mužem, typem pečovatele, a vypadá do nadějně….

I vám přeji správný nadhled a krásné podzimní dny plné slunce a radosti.

Kdo umí, ten prostě umí...

Moji klienti si často stěžují, že ať dělají cokoli, nemůžou se seznámit. Chodí s kolegy na oběd a kávu, večer se známými do kavárny nebo vinárny, pilně navštěvují fitcentra...a přesto nic! Jak je to možné, ptají se mne a čekají, že jim na to dám odpověď, která nezarmoutí, protože najde "pachatele" tohoto neúspěchu někde venku, mimo. Jenže bohužel, nic takového.....příčina neúspěchu je vždy uvnitř, tedy v nás.

Inspirace filmy : Match Point- Hra osudu

Mám pro vás pár tipů na filmy, kde můžete vidět, jak fungují oslovování, řeč těla a konverzace v případě, že se nám protějšek líbí,  nebo naopak. Jak coby muž udělat kompliment a jak k němu coby žena vyprovokovat.

Prvním filmem, kde tohle všechno najdete, je Match Point – Hra osudu, od slavného Woodyho Allena (https://www.csfd.cz/film/220721-match-point-hra-osudu/prehled/), který tímto vřele doporučuji. Woody byl vždy mistrem psychologie postav a ani zde tomu není jinak. Psychologické sonda hlavních postav je však zasazena do napínavého thrilleru, takže se nudit rozhodně nebudete. Ale teď zpět k našemu tématu, nejdříve stručně k ději filmu. Hlavní postavou je Chris, pohledný, ale chudý trenér tenisu, jenž se díky své profesi dostává do kruhů vyšší třídy. Jeho prvním významným klientem se stává miliardář Tom. Sympatie jsou vzájemné, což vede k tomu, že Tom Chrise představí celé své rodině. Hlavně sestra Chloe je Chrisem nadšena a začíná s ním flirtovat. Počíná si při tom ale tak, jak by to nikdy vypadat nemělo: nemotorně se mu podbízí, o sobě se vyjadřuje poníženě, zatímco obdivnými pohledy a výroky na jeho adresu nešetří. Reakce trenéra je tomu odpovídající: nezájem, patrný nejen z řeči jeho těla během rozhovoru s Chloe, ale i z toho, že tento rozhovor sám ukončuje (a to muž, uchvácený přitažlivou ženou, nikdy neudělá!).

Brzy nato Chris poznává Nolu, Tomovu snoubenku, jež vším tím, co Chloe chybí, oplývá. Je krásná, sexy, sebevědomá, provokativní a záhadná (pravá femme fatale, osudová žena, o níž jsem v minulosti již často psala a brzy se tomuto fenoménu budu věnovat i zde). Na komunikaci trenéra s ní názorně vidíme, jak to vypadá, když muž „balí“ ženu svých snů. Jde po ní od prvního momentu, nespouští z ní oči, vede dvojsmyslné řeči, zasypává ji eroticky laděnými komplimenty.

Nola si s ním pohrává jako kočka s myší, vědoma si svého úspěchu, zatímco Chloe se marně snaží vykřesat z Chrise vášeň – i dítě. Jak se bude děj vyvíjet dál, na to se podívejte sami, pro náš účel to není podstatné. Chci vás jen upozornit na scény, kde je k vidění nonverbální komunikace mezi hlavními protagonisty. Dle mého názoru je totiž excelentně a autenticky zahraná. Takže příjemnou zábavu a nechte se inspirovat  - tou zdravě sebevědomou, "sexy" komunikací mezi mužem a ženou.

Jak na sebe upozornit?

Flirtohraní a jak to vzniklo

I pro ty, jimž v zaměstnání nedělá žádné potíže komunikovat s jedinci opačného pohlaví, je seznámení s ženou či mužem obrovský problém, jakmile se jedná o rovinu osobní. Seznámení aktivně, čili jít na rande, je totiž něco specifického a úplně jiného, než vydat se na obchodní schůzku. Napadlo mne tedy vytvořit pro singles takový způsob navázání kontaktu, který je od všeho napětí osvobozuje, je hravý a „nanečisto“....